Augustin Němejc – nepomucký rodák

Prof. Augustin Němejc, akademický malíř, významný český regionalista a autor opony plzeňského Divadla J. K. Tyla se narodil 15. března 1861 v Nepomuku v rodině řezníka a právovárečného nepomuckého měšťana Josefa Němejce.

Od roku 1875 se učil v Plzni hodinářem, pak šel jako tovaryš na zkušenou po Čechách, Moravě, až do Vídně a Itálie, kde viděl slavné obrazy v galeriích. Zpět se tak vrátil s přesvědčením stát se malířem.

Roku 1890 namaloval „Beznadějnou lásku“, obraz vyjadřující sociálně kritický náhled autora na tehdejší venkov a prezentující zároveň kroj obyvatel části plzeňského dominia. Obraz byl vyznamenán druhou cenou na zemské jubilejní výstavě v Praze r. 1891 a Němejcovi bylo poskytnuto roční stipendium do Paříže, kde se setkal s Vojtěchem Hynaisem, autorem opony Národního divadla.

Po roce se vrátil do Plzně a do roku 1900 následuje řada obrazů typů charakterů lidí a krajin z Plzeňska, kdy důsledně studuje látku, kterou si předsevzal – život plzeňského lidu. V roce 1900 bylo Němejcovi svěřeno provedení hlavní opony pro nové divadlo v Plzni. V té době pracoval i na třech velkých lunetách pro tehdy stavěné muzeum v Plzni. Němejc volil za podklad myšlenku, jak plzeňský lid vítá umění na prahu svého divadla. Studie k oponě prováděl v Plzni, většinou podle lidí v Doudlevcích, samotnou oponu pak v malířské dílně Národního divadla v Praze, kde po tu dobu bydlel.

Prof. Skolka ve své knize nazvané Augustin Němejc – malíř Plzně a Plzeňska připomíná jeho příkladné etické chápání společenského života, opřeného o živou tradici minulosti a řadí ho do fiktivní řady umělců – velkých regionalistů, jako byli například jeho vrstevníci i spisovatelé Jindřich Šimon Baar, Josef Holeček, Karel Klostermann, bratři Mrštíkové, nebo hudebníci Karel Kovařovic a zejména pak Leoš Janáček.

Augustin Němejc zemřel 16. srpna 1938 a 19. srpna byl pohřben do čestného hrobu na ústředním hřbitově v Plzni.

Němejcovo dílo působí obsahem, uměleckou a bohatou citovou silou, je schopno vychovávat člověka a hluboce plní i funkci uměleckého poznávání skutečnosti.